Ráno zapnete firemní notebook. Přihlásíte se do interního systému. V kalendáři máte poradu s týmem, po ní úkoly od vedoucího a odpoledne pravidelný reporting. Klientům se představujete jménem firmy, pracujete podle jejích pravidel a na konci měsíce místo výplaty vystavíte fakturu. Na první pohled možná běžná spolupráce. Jenže právě někde tady začíná téma, kterému se v Česku už dlouhé roky říká švarcsystém.

Jak to máte Vy? Podělte se s námi o své příběhy.

Švarcsystém totiž není obyčejná práce na IČO. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí jde o nelegální zaměstnávání formou zastření skutečného pracovněprávního vztahu jinou smlouvou. Jinak řečeno: člověk navenek vystupuje jako podnikatel, ale ve skutečnosti pracuje jako zaměstnanec. A právě to je z pohledu zákona problém. Český právní řád totiž vychází z toho, že závislá práce smí být vykonávána jen v základním pracovněprávním vztahu

Abychom si rozuměli správně: ne každá spolupráce s OSVČ je nelegální. Firma si může zcela legitimně objednat externí účetní, daňového poradce, konzultanta, projektanta nebo specialistu, který pracuje samostatně, používá vlastní prostředky, organizuje si práci po svém a nenachází se ve vztahu běžné podřízenosti. MPSV výslovně uvádí, že obchodní nebo občanskoprávní smlouvy nejsou samy o sobě vyloučené. Zakázané je až to, když se pod takovou smlouvu schová práce, která už ve skutečnosti naplňuje znaky závislé práce.

A právě znaky závislé práce jsou klíčové. Zákoník práce ji popisuje jako práci vykonávanou ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a osobně. Zároveň má být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době a na jeho pracovišti nebo na jiném dohodnutém místě. Když se tyto znaky v realitě naplní, nejde to „zachránit“ jen tím, že se smlouva přejmenuje na obchodní spolupráci

Pět znaků, že z OSVČ může být jen zaměstnanec bez smlouvy

✅ Pracuje jen pro jednoho zadavatele
✅ Nemá vlastní volnost v organizaci práce
✅ Plní pokyny jako zaměstnanec
✅ Je součástí interní struktury
✅ Nenese skutečné podnikatelské riziko

Právě to je důvod, proč se kolem švarcsystému vede tolik sporů. Na papíře může všechno působit elegantně a čistě. Ve skutečnosti ale právo nezajímá hlavně název smlouvy, nýbrž obsah vztahu. Kdo dává pokyny? Kdo nese odpovědnost? Kdo určuje čas a způsob práce? Kdo člověka začleňuje do vnitřního provozu firmy? A kdo rozhoduje o tom, zda je zastupitelný, nebo musí úkoly plnit osobně? Když odpovědi míří jedním směrem, může být „externista“ ve skutečnosti jen zaměstnancem bez pracovního poměru.

Mnoho lidí si dodnes spojuje švarcsystém hlavně se stavbou, montérkami a devadesátými lety. Jenže dnešní realita je mnohem širší. Podle studie PAQ Research a RILSA vykazovalo v jejich šetření známky švarcsystému 19 % hlavních OSVČ v kancelářských profesích, zatímco v dalších činnostech to bylo 10 %. To je velmi důležitá zpráva. Ukazuje totiž, že dnešní švarcsystém nemusí mít podobu dělníka na lešení. Může mít podobu člověka v open space kanceláři, na home office, v agentuře, IT týmu nebo call centru.

A tím se dostáváme k prostředí korporací. Právě tam může být švarcsystém na první pohled dobře schovaný. Člověk má firemní e-mail, chodí na interní porady, plní úkoly od manažera, používá systémy firmy a funguje jako součást týmu. Jen formálně neposílá docházku, ale fakturu. Navenek je to flexibilita, uvnitř firmy ale může jít o běžný výkon závislé práce. Moderní kancelářský provoz totiž nevypadá jako klasická manufaktura, a právě proto se hranice mezi skutečným podnikáním a zastřeným zaměstnáváním někdy rozmazává.

Stejný princip platí i pro veřejný sektor a státní správu, i když tam je situace ještě citlivější. U části agend se totiž nepracuje jen v běžném pracovním poměru, ale ve služebním poměru podle zákona o státní službě. Ministerstvo vnitra uvádí, že služební poměr státního zaměstnance vzniká, mění se a v některých případech zaniká rozhodnutím služebního orgánu jako jednostranným aktem, nikoli jen běžnou dohodou mezi dvěma stranami. Jinými slovy: tam, kde stát počítá s řádným a stabilním výkonem svých agend, pracuje s přesně vymezeným režimem. O to citlivěji pak působí každá snaha dlouhodobou, osobní a řízenou práci „vyřešit“ jen fakturou nebo volnější externí smlouvou.

Do toho všeho vstupují i dohody. A právě tady je dobré udělat pořádek v pojmech. Správně se neříká „dohoda o provedení činnosti“, ale dohoda o pracovní činnosti, tedy DPČ. Vedle ní existuje ještě DPP, tedy dohoda o provedení práce. Obě tyto formy jsou zcela legální a zákoník práce je výslovně řadí mezi základní pracovněprávní vztahy. MPSV zároveň zdůrazňuje, že jde o formy doplňkové a výjimečné a že zaměstnavatel má své úkoly zajišťovat především zaměstnanci v pracovním poměru. Dohody tedy nejsou žádná šedá zóna mimo právo. Jsou to standardní, ale omezené pracovní režimy.

Jaká je dnes praxe

Korporátní firmy
Externista, který sedí pět dní v týdnu ve firmě, má firemní počítat, e-mail, telefon, chodí na porady a plní běžné úkoly týmu.

Státní správa a veřejné instituce
Tlak na rozpočty, nedostatek lidí, složitá systemizace míst — a pokus nahradit běžnou práci „externí spoluprací“.

Kombinace DPČ/DPP a OSVČ
Na papíře část práce na dohodu, zbytek na fakturu. Navenek čisté. Ve skutečnosti často jedna a tatáž práce rozdělená uměle na dvě smlouvy. Dohody přitom zákon chápe jako pracovní vztahy pro činnosti menšího rozsahu, ne jako kouřovou clonu pro obcházení zaměstnání.

Jaké jsou možné pokuty?

Sankce pro firmu

✅ Minimálně 50 000 Kč, horní hranice až 10 000 000 Kč.
✅ Zaměstnavateli může být nově uložena sankce zákazu činnosti na dobu až 2 let.
✅ Zpětné doměření daně z příjmů, sociálního a zdravotního pojištění za několik let zpětně, včetně penále.
✅ Zaměstnavatel musí mít na pracovišti kopie smluv s OSVČ, jinak hrozí pokuta do 500 000 Kč

Sankce pro pracovníka (OSVČ)

✅ Až 100 000 Kč.
✅ Zpětné doměření daně z příjmů, sociálního a zdravotního pojištění za několik let zpětně, včetně penále.

Právě proto je potřeba opatrně zacházet s kombinací DPČ nebo DPP a podnikání na OSVČ. Sama kombinace ještě není nezákonná. Člověk může mít vedle zaměstnání nebo dohody také vlastní podnikání, mít více rolí a více typů příjmů. Riziko ale vzniká ve chvíli, kdy se jedna a tatáž pracovní role jen uměle rozseká na dvě části. Kousek práce „na dohodu“, zbytek „na fakturu“, přestože člověk stále sedí na stejné židli, v témže týmu, pod stejným vedením a plní jeden souvislý objem práce. Pak už nejde o zdravou flexibilitu, ale o konstrukci, která může budit velmi nepříjemné otázky.

A tady je možná vůbec nejdůležitější věta celého článku: neexistuje jedno kouzelné pravidlo, podle kterého by stačilo odškrtnout jediný bod a bylo jasno. Samotné IČO nic nedokazuje. Stejně tak jeden klient automaticky neznamená nelegální práci. Rozhodující je vždy celek. Jak vypadá běžný pracovní den? Jaká je reálná míra samostatnosti? Má člověk vlastní podnikatelské riziko, nebo jen přebírá pokyny? Používá vlastní zázemí, nebo zázemí firmy? A je v praxi nezávislý, nebo je na jedné organizaci ekonomicky i provozně připoután skoro jako klasický zaměstnanec?

Do debaty o švarcsystému navíc vstupuje ještě jeden rozměr: peníze. Švarcsystém totiž nevzniká jen z neznalosti. Často vzniká proto, že je pro některé firmy i jednotlivce finančně výhodný. Právě proto se téma tak těžko vymýcí. Studie PAQ Research upozorňuje, že rozdíly ve zdanění a odvodech mezi některými OSVČ a zaměstnanci vytvářejí motivaci ke skrytému zaměstnávání a že kancelářské profese s nízkými reálnými náklady patří mezi prostředí, kde je tento tlak zvlášť viditelný. Čím větší je rozdíl mezi „výplatou“ a „fakturou“, tím větší bývá pokušení nazvat zaměstnance dodavatelem.

Kdo je Miroslav Švarc

Když už mluvíme o švarcsystému, stojí za to připomenout i člověka, po němž je celý pojem pojmenovaný. Nejde o žádný germanismus od slova „schwarz“, jak si někteří myslí, ale o jméno podnikatele Miroslava Švarce. Podle rekonstrukce jeho příběhu v Seznam Zprávách začal podnikat už na začátku roku 1989 a systém spolupráce s dalšími živnostníky navazoval i na podmínky pozdního socialismu, kdy bylo možné drobně podnikat, ale nebylo možné běžně zaměstnávat další lidi. Po revoluci se tento model rychle rozšířil, Švarcova firma rostla a jeho jméno nakonec zůstalo natrvalo přilepené k celému fenoménu.

Na příběhu pana Švarce je zajímavé i to, že ukazuje proměnu českého trhu práce od divokých devadesátek až do dneška. To, co se tehdy mohlo jevit jako podnikatelská vynalézavost a rychlá cesta k růstu, dnes naráží na mnohem přesnější pravidla pracovního práva i na aktivnější kontrolní činnost státu. Debata se přitom neztratila. Jen se přesunula ze stavenišť také do kanceláří, digitálních profesí a nových forem práce.

A že nejde jen o akademickou debatu, ukazují i čísla Státního úřadu inspekce práce. V roce 2024 provedly orgány inspekce práce 18 969 kontrol, z toho 6 328 bylo přímo zaměřeno na odhalování nelegálního zaměstnávání. Nelegální práce byla zjištěna u 785 subjektů a kontrolami bylo odhaleno 1 934 nelegálně zaměstnaných osob. Za přestupky nelegální práce bylo v témže roce uloženo 831 pokut v celkové výši 163 939 500 Kč. Nejčastěji byly nelegálně pracující osoby odhalovány ve velkoobchodu a maloobchodu, ve stavebnictví, ve zpracovatelském průmyslu a v opravách motorových vozidel.

Sankce přitom rozhodně nejsou symbolické. SÚIP uvádí, že fyzické osobě, která vykonává nelegální práci, může být uložena pokuta až do výše 100 000 Kč. Za umožnění výkonu nelegální práce může fyzická osoba dostat až 5 000 000 Kč, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba až 10 000 000 Kč, přičemž současně platí i minimální hranice 50 000 Kč. Jinými slovy: nejde o drobný administrativní prohřešek, ale o problém, který může mít velmi bolestivý finanční dopad.

Jenže švarcsystém není problém jen pro firmu. Často je to problém i pro samotného člověka, který v něm pracuje. Na začátku může všechno vypadat lákavě: vyšší čistý příjem, méně odvodů, volnější režim. Ve skutečnosti ale člověk mnohdy přebírá podnikatelské riziko, aniž by měl skutečnou podnikatelskou svobodu. Nemá klasickou jistotu zaměstnance, slabší bývá jeho ochrana při sporech a velmi snadno se může stát, že navenek funguje jako podnikatel, ale uvnitř firmy nemá ani postavení zaměstnance, ani nezávislost skutečného dodavatele.

To je možná největší paradox celého švarcsystému. Mluví se o něm jako o flexibilitě, ale pro mnoho lidí znamená spíš jednostrannou flexibilitu ve prospěch firmy. Firma má člověka po ruce, ale bez plného závazku. Člověk odvádí práci jako zaměstnanec, ale bez plné ochrany zaměstnance. A stát se na to dívá jako na obcházení pravidel, která byla nastavena právě proto, aby vztah mezi zaměstnavatelem a pracovníkem měl jasná a férová pravidla.

Je fér dodat i druhou stranu: český trh práce skutečně potřebuje pružnost. Ne každá firma může držet všechny odborníky v klasickém pracovním poměru a ne každý člověk chce být zaměstnancem. Skutečné podnikání, externí spolupráce i práce na dohody mají své legitimní místo. Právě proto je dobré zbytečně neházet do jednoho pytle poctivé OSVČ a švarcsystém. Rozdíl mezi nimi ale není kosmetický. Jeden stojí na samostatnosti, druhý na převlečené podřízenosti.

Co na to pojišťovna?

Pojišťovna obecně nemá automatickou zákonnou povinnost oznamovat švarcsystém úřadům, pokud jej při své činnosti zjistí. Záleží ale na konkrétní situaci a typu protiprávního jednání, které by mohlo být s případem spojeno.

1️⃣ Samotný švarcsystém není trestný čin

Švarcsystém je podle českého práva přestupek (správní delikt) podle zákona o zaměstnanosti.

Kontroluje jej zejména:
✅ Státní úřad inspekce práce
✅ oblastní inspektoráty práce

Pokuty mohou být velmi vysoké:
✅ až 10 milionů Kč pro zaměstnavatele
✅ až 100 000 Kč pro pracovníka

Ale důležité je, že jde o správní delikt, nikoliv automaticky o trestný čin. Proto zde neexistuje obecná oznamovací povinnost jako u trestných činů.

2️⃣ Pojišťovna tedy obvykle nic oznamovat nemusí

Pokud pojišťovna například při šetření škody zjistí, že:
✅ člověk pracuje na IČO,
✅ ale fakticky je zaměstnanec,

pojišťovna:
✅ může upravit pojistné plnění
✅ může přezkoumat pojistnou smlouvu
✅ může odmítnout plnění, pokud byly uvedeny nepravdivé informace

ale nemusí automaticky informovat inspekci práce.

3️⃣ Výjimky, kdy by oznámení mohlo vzniknout

Oznamovací povinnost by mohla vzniknout jen nepřímo, pokud by byl případ spojen s jiným protiprávním jednáním.

Například:

podezření na trestný čin

✅ pojistný podvod
✅ dotační podvod
✅ krácení daní
✅ legalizace výnosů z trestné činnosti

U některých trestných činů existuje povinnost oznámení podle trestního zákoníku (§368).

AML (boj proti praní peněz)

Pojišťovny jsou tzv. povinné osoby podle zákona AML.

Pokud by transakce souvisela s:
✅ praním peněz
✅ financováním terorismu

musí podat oznámení na FAÚ.

Švarcsystém sám o sobě ale AML zpravidla nenaplňuje.

4️⃣ V praxi pojišťovny postupují jinak

Reálná praxe bývá spíš tato:

pokud při likvidaci škody zjistí švarcsystém:
✅ řeší pojistný vztah
✅ řeší odpovědnost
✅ případně změní klasifikaci zaměstnance / podnikatele

ale úřady většinou neinformují.

5️⃣ Proč je to důležité pro pojištění

Švarcsystém může být problém hlavně u těchto pojistek:

✅ pojištění odpovědnosti zaměstnance
     protože pracovník není zaměstnanec

✅ pojištění odpovědnosti podnikatele
     protože podnikání není skutečné podnikání

✅ úrazové nebo životní pojištění
     kvůli nesprávně uvedenému povolání